Sex je krásný tím, co do něj dáváme
Krásný a výstižný članék z psychologie.cz
Když se s partnerem dobře poznáte, začnou se při milování hlásit o pozornost vaše strachy, zranitelnost, stud... Hodně dvojic z toho vyvodí, že zkrátka vyprchala vášeň. Zčásti je to pravda, podstata procesu je ale hlubší. Jde o přirozený vývoj emočně závazného vztahu. Je to šance na změnu.
Není sex jako sex. Jeden nekomplikovaný, vášnivý, příjemně povrchní. Druhý hluboký, intimní, naplněný tím, kdo uvnitř jsme. Ten první považujeme za ten "správný", o tom druhém se vlastně moc nebavíme. Oba k nám patří, jenže každý do jiné fáze našeho života. A jisté je, že je fajn oba druhy zažít.
Vášnivý sex míváme na začátku vztahu. Partnera zatím moc neznáme, jsme v euforii – někdo si nás vybral, pro někoho jsme speciální. Máme chuť partnera poznávat, při milování jsme uvolnění, na nic moc víc než na sexuální uspokojení nemyslíme. Milujeme se často a rádi. A čas plyne.
Už je to tady, říkáme si. Vždyť v každém dlouhodobém vztahu to tak končí – rutinním, očekávatelným a trochu nudným sexem. A máme pravdu! Jenže jen z půlky.
Zřejmě mi každý z vás odsouhlasí, že po čase nastane v sexu změna. A to změna námi dost nelibě prožívaná. Nejen že se sníží frekvence milování, ale najednou zjišťujeme, že se už vůbec při sexu necítíme tak uvolněně, nejsme nikterak kreativní. Prostě si to nějak odbudeme, je to třeba fajn, protože víme, jak si přivodit orgasmus, ale žádná velká vášeň, natož hluboké spojení s partnerem.
Už je to tady, říkáme si. Vždyť v každém dlouhodobém vztahu to tak končí – rutinním, očekávatelným a trochu nudným sexem. A máme pravdu! Jenže jen z půlky. Přirozený vývoj vztahu totiž opravdu dvojici dovede do bodu, kdy sex tak trochu skomírá a není vůbec tak uspokojivý, jaký by mohl být. Pravdou už ale není, že by to v tomto bodu muselo končit.
Dvě samostatné bytosti
Zkuste si představit, že je vaše nitro jako dům. Dům je nějak zařízený, nějak uklizený, nějak vymalovaný. Vy se v něm nějak cítíte a je nějak obydlený. A teď si představte, že s někým začnete chodit.
Po drobném prvním okukování necháte partnera okouknout váš dům zvenku, pak ho třeba i pustíte dovnitř, ale jen do některých pokojů. Když cítíte, že má rád jiný nábytek, tak ho pro něj měníte. On se chová podobně. Je to krásné, takhle s někým sdílet svůj dům.
Jenže časem se začnou dít dvě věci: jednak partner začíná pronikat do částí domu, které sami je neradi vidíte a už vůbec nechcete, aby je viděl on. A navíc se jeho dům začne až příliš prolínat s tím vaším. Za chvíli už skoro nerozpoznáte váš dům od toho jeho. Dostáváte se s partnerem do tzv. emocionální fúze.
Když je každému z partnerů u sebe v domě dobře a jejich domy stojí na pevných základech, mohou své domy zase klidně přistavit velmi blízko a navzájem si je ukázat od sklepa až na půdu.
Opustit partnera ale nechcete. Dokonce nemůžete – vždyť už ani nevíte, jak vlastně ten váš dům sám o sobě vypadá. Partner se pro vás stal příliš důležitým, jste na něm závislí. A tak ten siamský dvojdomek nějak spolu budujete a ani jeden z domů už nestojí na vlastních základech. A jak se navzájem už velmi dobře znáte a máte už leccos za sebou, začne se nevyhnutelně vyvalovat haraburdí ze sklepa a z půdy. A to je velká komplikace.
Dosud to tam bylo bezpečně ukryté, ale jak se ty dva domky spojily a začal se měnit půdorys, staré harampádí se ozvalo. Ani jeden z páru s tím harampádím nechce mít nic společného, tlačí ho zpátky na místo, ale ono to nejde. To je onen bod, kdy sexualita v páru přestává být nekomplikovaná.
Je to bod, kdy se při milování objeví naše strachy, zranitelnost, úzkost, nebo stud. Mnoho z nás z toho vyvodí, že je vztah v koncích, a jde o dům dál. Myslím, že je ale důležité pochopit, že tohle je přirozený vývoj každého emočně závazného vztahu a že je to šance na změnu.
Mám-li zůstat u metafory domu, jde o to, aby se každý vlastník začal zase věnovat tomu svému domu. Aby dvojdomek rozpojili, domy zase postavili pěkně vedle sebe tak, aby každý dům měl svůj pevný základ. Tomuto procesu se říká diferenciace.
Diferencovaní partneři mají hluboký, intimní, krásný sex plný vzájemného kontaktu. Mají totiž při milování co nabídnout – své zralé Já, které prošlo dlouhodobým osobnostním vývojem.
Každý z partnerů se pokouší znovu zjistit, jaký nábytek vlastně má rád, jakou barvu na stěnách chce, čím a kým chce svůj dům naplnit. Postupně už partneři nepotřebují, aby měli stejný nábytek, nebo aby si odsouhlasili počet knih v domě. Dělají to každý dle svého uvážení.
Jsou svobodní, nezávislí a najednou zjišťují, že se můžou zase volně nadechnout a být autentičtí. Když je každému z partnerů u sebe v domě dobře a jejich domy stojí na pevných základech, mohou své domy zase klidně přistavit velmi blízko a navzájem si je ukázat od sklepa až na půdu.
Takto diferencovaní partneři mají hluboký, intimní, krásný sex plný vzájemného kontaktu. Mají totiž při milování co nabídnout – své zralé Já, které prošlo dlouhodobým osobnostním vývojem. Není tedy divu, že vrcholem sexuálního potenciálu rozhodně nejsou léta po dvacítce nebo třicítce, ale až období pozdější. Sex je prostě krásný, když do něho vložíme osobní krásu.