Dcery měděné ženy

………..

Kněží se museli spokojit s tím, že jsme jim vydali děvčátka. Místo toho, aby byly dívky vychovávány ženami, které jim o jejich tělech říkaly pravdu, musely odejít z vesnic do škol, kde je učili, jak si svazovat prsa, jak skrývat své paže a nohy. Nesměly se podívat do očí svému bratrovi, musely se dívat k zemi, jako by se něčím provinily. Už se neučily, že jednou za měsíc je jejich tělo posvátné, učily se, že je nečisté. Místo toho, aby odešly do domu čekání a tam meditovaly, modlily se a oslavovaly plnost měsíce a svá těla, učily se, že jsou nemocné a že se musí obvazovat a chovat, jako by byly nemocné. Učily se, že vlny a dmutí, které pociťují ve svých tělech, jsou hříšná a že se z nich nesmějí  těšit ani radovat.

Když se dívky směly po čase vrátit domů do svých vesnic, měly už tak otrávenou mysl, tak poškozeného ducha, že nemohly být členkami Sdružení žen.

Také chlapce odvedli a učili je, že žena je nečisté a hříšné stvoření, které svádí muže z jeho pravé cesty. Učili je, že na ženském názoru nezáleží, že není třeba vážit si jejich ducha a jejich jediným posláním je sloužit mužům.

Neuplynula ani celá generace a svět byl vzhůru nohama a všechen rozum a pravda byly odplaveny a téměř se ztratily.

Starší sestry umíraly se slzami v očích, neboť mladé ženy se nedokázaly naučit milovat vlastní tělo.

Ta, která nedokáže milovat Sebe, nemůže milovat nikoho

Ta, která se stydí za své tělo, stydí se za veškerý život

Ta, která ve svém těle nachází  špínu nebo hnus, je ztracena

Ta, která si nedokáže vážit darů, které dostala před narozením, nemůže si nikdy plně vážit ničeho.

z knihy DCERY MĚDĚNÉ ŽENY od Anne Cameronové